Výzkumná skupina doc. Rusze ve spolupráci s lékařskými pracovišti věnuje teoretickým otázkám i praktickým aplikacím z oblasti neurologie, foniatrie a logopedie a to zejména analýze, modelování a interpretaci řečových patologií. Výsledky výzkumu jsou součástí společných projektů s lékařskými pracovišti po celém světě, kde vedou k hlubšímu poznání a jsou využívány při diagnostice a hodnocení průběhů léčby. Mezi aktuální témata patří například analýzy řeči pro včasnou diagnostiku Parkinsonovy nemoci, diferenciální diagnóza u neurologických onemocnění na bázi řeči, či hodnocení efektů léků a chirurgických zákroků na kvalitu řeči

Řeč je významným ukazatelem motorických funkcí a pohybové koordinace a zároveň je extrémně citlivá k postižení centrální nervové soustavy. Parkinsonova nemoc je běžně se vyskytující neurodegenerativní onemocnění s prevalencí 2 ze 100 lidí nad 60 let věku, které přímo souvisí s úbytkem nervových buněk tvořících dopamin v části mozku zvané Substantia nigra. První motorické příznaky onemocnění, tj. třes, ztuhlost, zpomalenost a poruchy stoje a chůze se projevují až po odumření 60-70% dopaminergních neuronů a včasná diagnóza je tedy zásadní pro zlepšení kvality života takto postižených jedinců. Změny v řeči, které se projevují například monotónností, nepřesnou artikulací, zvýšeným chrapotem, či neschopností udržet rytmus, mohou dlouhodobě předcházet rozvoji motorických příznaků a to až o 10 let před stanovením diagnózy. Výzkum naší skupiny je soustředěn k vývoji nových technologií založených na metodách digitálního zpracování signálu pro automatické hodnocení tíže postižení hlasu a řeči. Námi vyvinuté technologie představují přesnou, objektivní, jednoduše proveditelnou, levnou a neinvazivní metodu, která může sloužit jako cenný ukazatel pro včasné stanovení diagnózy. Dále se také zaměřujeme na výzkum vzácného dědičného onemocnění zvaného Huntigtonova nemoc. Tato onemocnění je vhodným experimentálním modelem, neboť umožňuje zjistit přítomnost postiženého genu u jedince, a tedy sledovat rozvoj onemocnění od preklinických stádií až po propuknutí prvních příznaků nemoci.

Poruchy řeči nazývané dysartrie se mohou výrazně lišit v závislosti na daném neurologickém onemocnění. Charakter poruchy řeči totiž úzce souvisí s oblastí postižení mozku, a proto řeč může být vhodným ukazatelem pro lokalizaci neurologického postižení a může tak napomoci diferenciální diagnostice mezi různými typy neurologických onemocnění. Například řeč u pacienta s Parkinsonovou nemocí se běžně projevuje monotónní intonací, zatímco u pacienta po mrtvici dochází k naprosto opačnému jevu, to jest k přehnané dynamice řeči. Výzkum naší skupiny je tedy soustředěn k vývoji nových technologií založených na metodách digitálního zpracování signálu pro identifikaci různých řečových dimenzí jako je například monotónnost, chrapot, zrychlené tempo řeči, nepřesná artikulace a mnoho dalších. Konkrétně se pak zabýváme rozdíly v řeči u různých atypických parkinsonských syndromů jako jsou například progresivní supranukleární obrna nebo mnohotná systémová atrofie. I když tyto atypické parkinsonské syndromy mají postižené jiné části mozku než má Parkinsonova nemoc, na počátku onemocnění mají stejné příznaky a proto je složité stanovit správnou diagnózu. Nicméně včasná a správná diagnóza je zásadní pro správné nastavení terapie, zhodnocení prognózy, ale také pro porozumění patofyziologickým procesům u těchto onemocnění a vývoj nových strategií léčby.

Pro většinu neurodegenerativních onemocnění neexistuje v současné době žádná dostupná léčba, která by dokázala zpomalit nebo zastavit odumírání buněk v mozku, nicméně současná medicína nabízí mnoho prostředků, které pomáhají zmírnit jednotlivé projevy nemoci. Mezi tyto prostředky patří nejrůznější léky, ale také logopedická nebo rehabilitační péče, či dokonce chirurgický zákrok. Hlavní projevy Parkinsonovy nemoci, tj. třes, ztuhlost, zpomalenost pohybů a poruchy chůze, je možné efektivně zmírnit podáním léku levodopa, který způsobuje stabilizaci dopaminu v mozku. Na léčbu reaguje většina (asi 75%) pacientů příznivě a léčba jim umožňuje návrat do běžného života až na 10 let. Další možností je hluboká mozková stimulace, chirurgický zákrok, jehož principem je elektrická stimulace postižené části mozku. V této souvislosti se naše výzkumná skupina zabývá projektem řešícím dopady změny parametrů stimulace, jako je frekvence a amplituda, na stabilitu chůze a kvalitu řeči. Dále se zabýváme hodnocením efektů levodopy na řeč u Parkinsonovy nemoci a antipsychotik na řeč u Huntingtonovy nemoci, či hodnocení efektu fyzioterapie na zlepšení stability trupy a tedy i řeči u pacientů se Spinocerebelární ataxií. V budoucnosti bychom se také rádi věnovali i hodnocení efektů logopedické péče, neboť akustické analýzy mohou být cenným ukazatelem pro motivaci a zpětnou vazbu při terapii řeči.

Stránky skupiny